Monotónní

To byl ten déšť, liják tvého těla
A k ránu pršelo i venku, do oken
Na dvůr a na asfalt, kam už jsi neviděla
To byl ten déšť, ten liják tvého těla…
A dveře zaklaply, když ještě nebyl den
Plíseň tam šplhala pořád výš po schodišti
Mžourala osleplá z plamínků zápalek
Kdo tam s ní tehdy stál? Já, nebo už ten příští?
Plíseň tam šplhala pořád výš po schodišti
Ta taky hledala na všechno jeden lék
Vyšel jsem do deště a déšť mi hlavu stínal
Když jsem šel na tramvaj, k Vltavě na refýž
Na rohu čekal den a kurvu připomínal
Když jsem stál na dešti a déšť mi hlavu stínal
A padal jako síť a studil jako mříž