Zvony

Celý den trmácel se polem
vysokou trávou
Putoval za tajemstvím v kopcích
v šeptání modřínových větví
Kostelní světlo mezi stromy
jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí
Sivou bránou vešel dovnitř
malinovým proutím
Zpomaloval až zůstal klidně stát
v tom porozuměl náhle řeči zvířat
Lehce, jak prachový peří
kývání větví, slova do sebe se skládají
Stál pak tiše v srdci lesa
celým lesem dýchal
Sám je tou pravdou kterou hledal
pak na něj shora voda padá
Rozkládá svoje první větve
kůže je kůrou, oči jsou dokořán
Toho, kdo mezi stromy vstoupil
Sám sebe se pochopil