Dopisy Na Frontu

Tatínku, kdy se z té dálky za mnou domů vrátíš
Kdy mě zas stiskneš v náručí, pak po vlasech pohladíš
Dceruško, vrátím se hned jak jen budu moct
Ještě pár nepřátel zbavím jejich poct
Kdy se už konečně, tati, z vojny nazpět vrátíš
Kdy mi zas pohádku hezkou na dobrou noc povíš
Holčičko, ještě pár výstřelů z pušky mé
Tancují po hlavách obušky železné
Já spatřil jsem peklo se chechtat
Když na vojnu musel jsem narukovat
Dali mi pušku a řekli střel
A já jsem s odporem zabíjel
Táto, a na které straně barikády vlastně stojíš?
Před pisateli historie, jestlipak se obhájíš?
Dcerko má, povím ti to až zestárneš
Že poslušnost a vůle není totéž
Já spatřil jsem peklo se chechtat
Když zabíjet musel jsem mašírovat
Dali mi pušku a řekli střel
A tak jsem poslušně zabíjel
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
A ty stopy na zemi, louže matně červené
Dcero, věz, svět není jak se ti zdál
Byla jsi dítě, teď musíš však dál
Otče, co ty hluboké díry ve zdi hliněné
A ty stopy na zemi, louže krve červené
Občas se vzbudíš a svět je jiný
Je na něm šrám a ten už nezmizí
Já spatřil jsem peklo se chechtat
Když zabíjet musel jsem mašírovat
Dali mi pušku a řekli střel
A tak jsem s hrdostí zabíjel
Já spatřil jsem peklo se chechtat
Když zabíjet musel jsem mašírovat
Dali mi pušku a řekli střel
A tak jsem s hrdostí zabíjel
V příkopech o tvojí tváři jsem snil
Když teplou krev a jíl jsem z pusy plil
Kéž bych tak dostal do tváře ránu
Abych se vrátil na správnou stranu
Svědomí ztichlo, když dostal jsem moc
Je snadné zneužít svou pravomoc
Dědo, máš vnuky a ty děti své
Někdy si na půdě s puškou hrají
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité
Co jim mám říct, když se ptají?
Nad tvojí fotkou ticho rozpačité
Co jim mám říct, když se ptají?
Když se na tebe, táto, ptají!