Slova

Sekery
Po jejichž úderu zvoní les
A ty ozvěny!
Ozvěny prchající
Z jednoho středu jak koně
Míza
Tryská jak slzy, jak
Voda toužící
Znova scelit své zrcadlo
Nad skálou
Která se drobí a mění
Bílá lebka
Pozřená zeleným plevelem
Po letech
Je potkávám na silnici — -
Slova vyprahlá a bez jezdců
Neúnavný klapot kopyt
Zatímco
Ze dna tůně životu vládnou
Utkvělé hvězdy