ODPOČÍVÁM V POKOJI

V roce devadesát devět jsem dostal k Vánocům od táty rap
Od tý doby mi jezdí mráz po zádech
Bylo mi dvanáct
Teď je mi dvaatřicet, mám to furt, ale ne tak často jako dítě
Mám svý dítě, jmenuje se Hubert
Doufám, že na mě bude jednou hrdej
Věřím, že pochopí, že to byla často prdel
Nebude blbej
Odpustí mi, že jsem po koncertech smrděl cigárama
Jeho máma Terka, moje žena, velká bojovnice
Byla často sama, když jsem po republice
Jezdil s koncertama
Bojoval jsem s tlustejma holkama
Nechtěj jsem jí nikdy zklamat
I když jsem to často dělal blbejma kecama
Byl jsem frustrovanej z toho, že nemám čas jak za mlada
Práce, koncerty a stavěli jsme barák
Doma duše mladá, rodiče se staraj
Táta je stará škola tak punchlines padaj kdykoliv je prostor
Huberte odpustíš fotroj, že nadával mladejm za to, že vytvářej hovno
Ono to nebylo nikdy tak vážný
Rozhodně ti nechci radit vo tom, jak se má žít
Určitě poznáš sám čeho si vážit a co je správný
Máš právo na všechno, ale prosim nedělej věci
Ze kterých tě bude muset tahat právník
Já vím, kluci prodávaj párno a chtěj si koupit parník
Snažej se ti v tracích říct to, že se prej maj líp
Smutnej smajlík, eh
Obrovskej smutnej smajlík, eh
Rapeři vytvářej z dětí nuly
A mý hrdinové téměř vyhynuli
Jsem tu kvůli mámě, tátovi a bráchovi
Martinovi, kterej se nedožil dvaceti
Dědovi Bedrovi, kterej se o nás staral
Tak jsme se o něj postarali až do smrti
Dalšímu dědovi, babičkám a zbytku rodiny
Ségrám, Eminemovi a Fatteovi, Ideovi, Afrovi, Katovi
Ty Nikdy Labelu, Krudanzovi, Pauliemu, Hubertovi, Terce
A hlavně Geyovi (yeah)
A hlavně Geyovi (eh)
Krudanzi podej mi kapesník
Tys brečel?
Ne tyvole, honil, debile