U nás se dojídá

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem
Nikdy nevíš, kde to dítě sebere
Že rodiče nejsou jeho rodiče
Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem
Otec si byl jistej, matka nejistá
Nikdy nevíš, co ti život přichystá
Jediná věc, kterou jsem se dozvídal
Bylo, že se u nás doma dojídá
To krásný dětství, šťastnej obličej
A jak to panečku letí
První půl života nám ničej rodiče
Tu druhou děti
Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě
Na základce nechodil jsem na oběd
Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle
Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej
Na chodbě kříž
S mrtvým Ježíšem
Na sobě máš
Chemlon kožíšek
A kalhoty po bráchovi
Vzadu s klínem, jako nový
Dojídat je u nás pořád pravidlem
Když se mluví, tak nanejvejš o jídle
Když syn něco řeší, já mu povídám
Rači jez a mlč, u nás se dojídá