Stín Po Nás Dvou

H: Dům tichem zní,
nahlížím
do prázdných skříní,
rolety stíní
tvůj nový stůl,
kam vrátil jsi klíč.
Smích
zůstal žít v ozvěnách.
Už jen zbývá
kufr, co skrývá
ten stín po nás dvou,
naši chvíli zlou.
Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
H: Netuším, co byl ráj
a co z něj jenom hrál.
Ze žil mi pil klid i žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
že chce být sám?
A já svůj vztek ovládám,
možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
nevíš,
kolik sil, lásko zlá, ještě mám.
H: Je polštář sám,
kde byl pár.
Všeho je půl,
půl světa mám,
svůdná je noc,
když pálím náš chrám.
Mým přátelům (H: přátelům)
i mé matce lhát,
že život jde dál,
jde dál jak si přál.
Klidně troufám si říct,
že i na tohle mám!
Sbor: Měla jsem svým očím věřit víc
než těm vzdušným zámkům (H: vzdušným zámkům)
H: Netuším, co byl ráj
a co z něj jenom hrál.
Ze žil mi pil klid i
H+Sbor: žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
jak bez obrazu rám. (H: jé)
Co prý má říct
než jen, že chce být sám? (H: oh, oh, oh, oh)
A já svůj vztek ovládám,
možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
nevíš,
kolik sil, lásko zlá, ještě mám.
H: Říkám:
Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
Netuším, co byl ráj
a co z něj hrál.
Ze žil mi pil klid i žár.
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál, (H: chvíli tam stál)
jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
že chce být sám?(H: sám)
A já svůj vztek ovládám,
možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
nevíš,
H: kolik sil, lásko zlá, ještě mám
H+Sbor: Ještě chvíli tam stál
jak bez obrazu rám.
Co prý má říct než jen,
že chce být sám? (H: že chce být sám)
Já svůj vztek ovládám, (H: ovládám)
možná slabá se zdám.
Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
nevíš,
H: že si svá křídla vzít nenechám.