Fata morgana

V tvých očích vidím poušť a prudký žár,
pouští se plahočíš jak dromedár,
hledáš chladivý vlídný stín,
proč ses vydal sám do pustin?
Slunce tě vysuší tak jako troud,
těžko už ucítíš ten vánek dout,
který chladný déšť přivolá;
tebe tvoje poušť udolá.
Tak chvíli stůj,
tak chvíli stůj.
Věř mi, láska tvá je jen pouhá fata morgana,
a že byla ti chvíle dlouhá včera do rána,
vysnil sis oázu, háj,
a v tom háji malý ráj;
věř mi, láska tvá je jen pouhá fata morgana.
Mám ráda říční proud a vodopád,
chci slyšet šeptat déšť než půjdu spát.
Nemám ráda nic vyprahlé,
ani city tvé uvadlé.
Tak chvíli stůj,
tak chvíli stůj.
Věř mi, láska tvá je jen pouhá fata morgana,
a že byla ti chvíle dlouhá včera do rána,
vysnil sis oázu, háj,
a v tom háji malý ráj;
věř mi, láska tvá je jen pouhá fata morgana.
Lalalalalá…