Vana plná fialek

Když okna první elektriky
poslala známé cukrbliky
záclonám mého pokoje
a úsvit přišel stisknout kliky
— tak po klávesách harmoniky
šly tóny. Dělat rozbroje.
Pod střechou kdosi hrál.
Někdo se tomu smál,
zatímco jiný dostal vztek.
Tak či tak každý den
hlásil se refrénem:
«Já dnes
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou filalových fialek.»
Tak chodilo to každé ráno
A někdo říkal «Nevídáno,
ať se ten chlápek pobaví.»
Další však říkal svojí ženě:
«Dost divný přístup k hygieně -
vždyť připraví se o zdraví.»
Nahoře zatím hrál
dotyčný klidně dál
— všem nájemníkům ve spolek.
Jak přání «Zlomte vaz»
nám předával svůj vzkaz:
«Já dnes
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou filalových fialek.»
Postupně se všem zalíbilo
budit se písní, zvlášť když lilo
s harmonikou tahací.
Začli jí říkat akordeon
já říkala Alain Delon
tomu kdo bydlel v oblacích.
Už se to stěží někdo doví
kdo tenkrát bydlel mezi krovy
starého domu v Karlíně.
Odešel prostě jednou k ránu,
z bytu co nikdy neměl vanu
a voněl nejvýš po víně.
Tím co nám tady hrál
nás vlastně obelhal
řekli si všichni ve spolek.
Já v špatném počasí
však dodnes zpívám si:
«Já dnes
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou fialek
mám vanu plnou filalových fialek.»