Sup a žluva

La la la la la
La la la la la
La la la la la
La la la la la
Sedla si stará žluva
Na vykotlanej dub
Začal její půvab
Obdivovati sup
A takto na ni mluví:
«Zrodil se ve mně cit
A tvoje oči žluví
Chci každopádně mít
Já nevím, jak mám začít,"
Supovi jihne hlas
«na tvojí hlavě ptačí
Nesmí být skřiven vlas.»
Žluva oči mhouří
A sup hovoří dál:
«Za nejhroznějších bouří
Bych jako skála stál
A kdyby snad vichr tvá
Hnízda na zem smet
A ty bys byla mrtvá
Tak bych tě láskou sněd."
Z toho poučení plyne pro žluvy
Se supem o lásce, že se nemluví
Ať si žluvy pozor dají
Ať si žluvy pozor dají
Ať si žluvy pozor dají
Ať si s námi zazpívají:
Sup sem, sup tam
Nám už je to všechno jedno
Sup sem, sup tam
Nám už je to fuk!