POZDRAV Z FRONTY

Je na nádhernej večer, tak začínám psát
A víno mi dodalo sil
Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě
Rád — to tenkrát snad ještě byl
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet
V nich stálo, jak v tvým klínu spím
Však s posledním volnem se roztříštil
Svět v němž nikdy tě neopustím
Pak u vlaku ty — cizí žena! Promiň
Mi, že jsem ti lhal
Ještě teď slyším tě toužebně sténat …
Tu tvoji fotku jsem roztrhal
Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám
Víš, já jsem teď tady ty tam
U díry v blátě se sám sebe ptám
A sám si i odpovídám …
… proč u vlaku jste stály na mě jste se
Smály
Ty a moje máma, starší cizí dáma
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím
V tichu
Rozhovory váznou, vždyť mám duši
Prázdnou
Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli
Ztracenej je klíč … Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka
Když země je rozrytá polibky děl
A hvízdání protíná vzduch
Píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
Mámení barevnejch stuh
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
Jak malej kluk
Ať jinej zabuší u vašich vrat — mě uhranul
Polnice zvuk
Když zatroubí nám k boji, tak to za to
Stojí. Nenávist i láska — kolem země praská
Plameny se mají, když si s náma hrají
Pak nastane klid a my snad můžem jít
Každej do svý díry bez boha a víry
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej
Než se nebe zřítí a tím skončí žití
A tak posílám ti pozdrav z fronty. Oheň
Už přestává hřát. Víno je silný a teploučký
Střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát