Ukrytá

Právě svítá a mně zase schází kus noci zlé
Jen kousek spánku, obraz té, díky níž jsou dny tak mdlé
Svět nás vítá, vše kolem se stává trápením
Vím, slunce můj sen vyhání, po sté ptám se: co s tím?
Do svých dlaní chci jedinou navěky vzít
Leč osud víru nevnímá, mé srdce touží ctít
Pláče duše má oceán horkých slzí
Proč žádnej nevidí, jak mne to mrzí?
R: Dál se skrývá a ničí krásu všedních dnů
Můj spánek zakletej nechává
Dál se skrývá, vpletená láskou do mých snů
Však nedostižnou zůstává
3. Zdá se zvláštní, když slzavých nocí je víc a víc
Cit vyštvat z mysli nejde tím, že chceš zapomenout
Čas vrásky zanechá a lidé budou jako dřív
Sám Bůh prý ví, jak dál, nic se nedá vrátit
(r): Dál se skrývá a ničí krásu všedních dnů, …
(r): Dál se skrývá a ničí krásu všedních dnů, …