Můžeš zůstat, můžeš jít (Moulins de mon coeur)

Stůj, ještě rozhlídni se kolem
Tenhle pokoj bude sám
Ještě pobuď s tímhle stolem
Sedni na okení rám
Ještě jednou otoč světlem
Abys' prohlídl svůj kout
Ještě pohlaď tátům betlém
S kterým nikdo nesměl hnout
Ještě pohleď jak se tenčí
V kalendáři počet stran
Škoda jen, že nejsi menší
Že jsou okna dokořán
Motýl s větrem dovnitř vlít
Můžeš zůstat, můžeš jít
Ještě jeden tichej povzdech
Tahle pelest byla tvá
Ještě napiš prstem po zdech
Malý jméno, malý já
Ještě listuj v knize hostů
Vezmi herbář do dlaní
Ještě za trest v rohu postůj
Za svý vzpurný chování
Ještě jednou zazvoň zvoncem
Jako když byl Štědrej den
A za příběh s štastným koncem
Připiš «nevěř» s velkým en
Motýl s větrem dovnitř vlít
Můžeš zůstat, můžeš jít
A pak vzpomeň, co tě nutí
Navždy pláchnout z těchto míst
Na tu křivdu s trpkou chutí
Kterou nelze, nelze snýst
Kdo ty místa změnil v klec
A zbořil bránu ke štěstí?
Kdo tě nazval lehkou holkou
A tvou lásku neřestí?
Tolik špíny tolik bláta
Ani jeden vlídnej tón
To snad nebyl vlastní táta
To snad vůbec nebyl on
Jak ta rána, jak se zhojí
Jak to zpátky všechno vzít?
Máš jak motýl možnost dvojí:
Můžeš zůstat, můžeš jít
Je však pozdě, všechno pomiň
Darmo smlouvat, není s kým
Žádný odpusť, žádný promiň
Běž a chvátej za tím svým
Teď jde o tvý právo žít
Hej, hle — motýl k nebi vzlít
Nesmíš zůstat, musíš jít